Princip stanicového bikesharingu

Systém se stanicemi je složen ze stanic, na kterých jsou zámky na kola, a do kterých se kola parkují/uzamykají. Na stanici je umístěn terminál, skrz který se ovládá půjčení kola. Na stanici může být ještě terminál pro samotnou registraci a platbu za zřízení uživatelského účtu. Tyto stanice jsou rozmístěné po dané oblasti, obvykle ve vzdálenosti 300 m od sebe. Uživatel si zapůjčí kolo ve stanici a vrátit ho může v jakékoliv jiné stanici systému. Kolo je obvykle vybaveno i externím zámkem, takže je možné na chvíli kolo uzamknout kdekoliv mimo stanici, ale v tuto chvíli uživatel stále za kolo odpovídá. Po vrácení kola do stanice už uživatel není odpovědný za dané kolo. Díky speciálním zámkům na stanicích se výrazně snižuje pravděpodobnost odcizení kol.

Fungovat může také druhý typ systému se stanicemi, ve kterých se uzamykají tzv. “smart bikes”. Jako chytrá jsou označována taková kola, u kterých je zámek přímo na kole a veškeré půjčení nebo vrácení se ovládá přímo na kole nebo pomocí aplikace v telefonu. Samotná stanice je pak pouze “hloupým stojanem”, ke kterému se kola zamykají. Oba tyto typy mají své výhody a nevýhody. Krádeže a vandalismus v rámci BSS se obvykle se týkají právě kol, stanice nejsou pro vandaly zajímavé i z důvodu, že jsou pevně ukotvené do země a nedá se s nimi téměř hnout. Díky tomu “chytrá kola” bývají atraktivnějším cílem pro případné zloděje či vandaly. Otázkou také je, jestli zde není i vyšší pravděpodobnost poruchovosti, když veškeré ovládací vybavení je v každém kole, namísto pouze ve stanici.

Stanice se na jedné straně umisťují k zastávkám či stanicím MHD a na druhé straně se situují k místům, kam běžné dopravní prostředky jako autobus, tramvaj nebo metro nedosáhli. Díky tomu se tak zlepšuje dostupnost jednotlivých částí města. BSS je tedy účinným doplňkem MHD.

Ukázka stanicového bikesharingu