Přehled vlastnostní generací

Vlastnost systému 1. generace2. generace3. generace4. generace5. generace
Půjčení a vrácení kol kdekoliv
Jednotná barva kol
Půjčování kol na předem určených místech
Vrácení kol na předem určených místech
Vrácení kol do stanic
Platba za užívání bikesharingu
Vrácení kol na stanicích
Identifikace uživatele
Reklama na kole
Redistribuce kol
Integrace s ostatní veřejnou dopravou
Smart bikes
Elektrokola v systému

1. generace

První systém, který by se dal označit jako bikesharingový, byl spuštěn v červenci v roce 1965 v Amsterdamu. Místní organizace Provos spustila svůj plán půjčování kol zcela bez poplatků za půjčení. Padesát kol rozmístili po městě k volnému použití. Tato kola nabarvili na bílo, aby byla rozeznatelná od ostatních kol. Díky tomu se první generace bikesharingu také někdy nazývá jako “bílá kola”. Kola byla nezamčená a půjčit si je mohl kdokoliv.

Takovýto systém bohužel vydržel pouze několik dní, během kterých byla kola ukradena a nebo zdemolována. Tato první generace kol je tedy typická tím, že kola byla nabarvena stejným odstínem a byla zapůjčována zcela zdarma. Podobný systém vznikl i v La Rochelle ve Francii v roce 1974, kde byla kola nabarvena na žlutou barvu nebo systém, který vznikl v roce 1993 v Cambridge v Anglii, kde byla kola nabarvena zeleně.

2. generace

V další vývojové fázi bikesharingu byla kola opět nabarvená jednotnou barvou v rámci systému, ale půjčování probíhalo pouze na předem určených místech. Za půjčování se stále neplatilo, ale bylo nutné vhodit minci, která fungovala jako záloha. Při vrácení kola, byla vrácena i mince.

Byl to podobný princip, který máme třeba dodnes u nákupních košíků, které se odemknou po vložení mince či žetonu. I po těchto opatřeních docházelo ke krádežím či vandalismu.

První takovýto systém byl spuštěn v Kodani v Dánsku v roce 1995. Další systém tohoto typu byl v Sandnes v Norsku, který vznikl v roce 1996 a nebo v Helsinkách ve Finsku, který vznikl v roce 2000.

3. generace

Jelikož stále přetrvával problém spojený s vandalismem a krádežemi, bylo nutné systém vyvinout a vylepšit. Ve třetí fázi tedy přišly další změny, uživatel se musel při výpůjčce identifikovat, nejčastěji pomocí bezkontaktní čipové karty, ale i pomocí RFID čipu či mobilního telefonu.

Mezi typické znaky této generace patří rozeznatelné kolo, které má jednotnou barvu, netypický design a reklamu, což není nic nového oproti minulým generacím. Ale v této fázi přibývají dokovací stanice, které jsou flexibilní i fixní a kde se kola půjčují a vrací. Součástí byl i dotykový kiosek pro vypůjčení a vrácení kola. A v této fázi se využívají i pokročilé technologie, sloužící převážně pro již zmíněnou identifikaci uživatele, a díky které se výrazně eliminoval problém s krádežemi kol.

První takový systém byl zaveden v Portsmouthu v roce 1996 na místní univerzitě, kde bylo nutné vypůjčit si kolo za použití magnetické karty. Nicméně tento systém byl takovým mezikrokem mezi druhou a třetí generací. Opravdový pokrok proběhl v roce 2005, kdy byl zaveden systém v Lyonu a s ním byla upravena i infrastruktura města, která zvýšila bezpečnost pohybu na kole a tím i popularitu bikesharingu.

Bikesharing se začal rychle rozvíjet a v roce 2011 už existovalo 135 bikesharingových programů ve 160 městech s více než 236 000 kol po Evropě, Asii, Austrálii, Severní a Jižní Americe.

4. generace

Vývoj přes tři generace poskytl velký soubor znalostí o principu fungování BSS. Tato data vydláždila cestu pro systém čtvrté generace, který reaguje na poptávku uživatelů a je multimodální.

Čtvrtá generace staví na předešlém vývoji třetí generace a zdůrazňuje pružnost a čistotu stanic, redistribuci kol, integraci s dalšími systémy veřejné dopravy (případně systémy sdílení automobilů), technologické novinky jako sledování kola pomocí GPS. Do této generace spadají i tzv. smart bikes, která jsou popsána v typech bikesharingových systémů.

5. generace

Díky vývoji bikesharingu se eliminovaly hrozby ve formě krádeží kol či vandalismu. Ve čtvrté generaci už se systémy v podstatě pouze vyšperkovávaly, aby vyhověly všem požadavkům uživatelů s cílem maximálního uspokojení z využívání systému. V následující, páté generaci je snaha o rozšíření potenciálních uživatelů díky zavádění elektrokol do bikesharingových systémů.

Díky elektrokolům mizí problémy s kopcovitým terénem některých měst, zároveň lze přilákat více uživatelů, jelikož jízda na elektrokole je pohodlnější, méně namáhavá a člověk zůstává po jízdě na kole nezpocený. Elektrokolo je možné využít i na delší trasy. Díky tomu vznikají hybridní systémy.